Hory, horolezectví, turistika, skialpinismus, rybaření a příroda
Mnoho fotografií na www.horalezhane.rajce.idnes.cz
P5310004_1.jpg
bolivia2.jpg
Толбачик-23.jpg
sibir.png
Logo Horalé z Hané - Noshaq.jpg
cordillera_blanca.jpg
PB192584.JPG
http://dhaulaghiri-trek-a-dhampus-peak.webnode.cz/
http://dhaulaghiri-trek-a-dhampus-peak.webnode.cz/
Muztaghata 2013

Muztaghata 2013

PA235193.jpg
PA310655b.jpg
P8030362_resize.JPG
P8170816_poutak.jpg
Cestovatelské stránky kamaráda Pavla Dušičky
Hory a skály
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma

Třídenní skialpinistický přechod Krkonoš - únor 2012

Třídenní skialpinistický přechod Krkonoš - únor 2012 - obrázek

Třídenní skialpinistický přechod Krkonoš - únor 2012 - obrázek

Po roce opět vyrážíme na skialpinistický přechod Krkonoš. Podmínky na horách jsou následující: 4. stupeň lavinového nebezpečí, místy zaváté tyčové značení, neprošlápnutá stopa. Výhled počasí na víkend: zataženo se sněžením, silný vítr. No uznejte – lepší podmínky jsme si ani nemohli přát.

Dopoledne ještě díky vymoženostem techniky řešíme, zda akci vůbec podniknout. Proběhnou sice náznaky typu, že za pecí by nám bylo lépe, ale na plno to nikdo neřekne. Tudíž náš tradiční přechod může začít, i když je nás opět zase méně. Podle Zdenka má naše skupina zřejmě lepru, protože každý rok odpadne nějaká naše část. Zvláštní na tom je to, že vždy se jedná o mužského člena. Já si na rozdíl od Zdenka myslím, že chlapi zkrátka nic nevydrží. Když to ale takhle půjde dál, tak za pár let se stane z přechodu Krkonoš ryze ženská záležitost.

Fotogalerie:

http://horalezhane.rajce.idnes.cz/Tridenni_skialpinisticky_prechod_Krkonos_-_unor_2012/

Velká Úpa – Portášovy boudy

Celou akci zahajujeme v pátek ve Velké Úpě, ze které stoupáme po sjezdovce vzhůru na Portášovy boudy. Tím také dnešní vyčerpávající aktivity končí. Na chatě nás čeká nemilé přivítání v podobě nevlídného a podnapile vypadajícího číšníka, který slovo ochota ve svém slovníku určitě nenachází. A svoje image si drží i během snídaně, kdy nám jasně dává najevo, že chtít snídani na půl osmé, mu dost vadí. A aby toho nebylo málo, další problémy nastávají při placení. „To nám to teda pěkně začíná,“ povzdechne si Eva. S radostí opouštíme Portášovy boudy. Příroda se nám zřejmě snaží spravit náladu tím, že místo hlášeného zataženého počasí na nás místy kouká i sluníčko.

 

Portášovy boudy – Sněžka – Luční bouda – Špindlerovy boudy - Vatra

Velmi brzy si každý zaujme ve „skialpinistickém vláčku“ svoje místo. Skupina A tzv. Tryskomyši začne udávat svižné tempo, takže já, jakožto slabší kousek, je rázem začnu ztrácet z dohledu. Dobrovolně pod pohrůžkou násilí se ke mně přidá i Zdeněk, takže samovolně vytvoříme skupinu B nebo-li Hlemýždě. Našeho maskota Marcelu tím uvedeme do prekérní situace. Maskot je totiž maskot a ten musí být k dispozici všem. Nakonec vše vyřeší tak, že se spravedlivě na chvíli přidá k Tryskomyším a na chvíli k nám.

Sníh nám krásně křupe pod nohama, svítí sluníčko a my docházíme na Růžohorky, odkud obdivujeme Studniční horu. Už jsme ušli od Portášek řádný kus cesty (asi 2 km), takže je nejvyšší čas na svačinku.

U stanice lanovky nás napadá hříšná myšlenka, že bychom se s Marcelou vyvezli na Sněžku lanovkou a tam počkali na zbytek skupiny. Lanovka je naštěstí mimo provoz, prý nahoře fouká. Ona spíš ale nejede z jiného důvodu. Sněhu jsou letos na horách takové hromady, že bychom zajisté místy nohama šourali o sníh. Ať už je ten důvod jakýkoliv, my aspoň nepodlehli pokušení našeho línějšího já. Připravit se o vlastnonožní výstup na Sněžku by nás později určitě mrzel.

Sněžka je vyfoukaná, místy lezou ven kameny a občas to docela i klouže. Na vrchol se ale všichni vydrápeme. Sluníčko se ale stále častěji schovává za mraky a začíná vydatně foukat. Ono, kdy na Sněžce nefouká, že? Dolů seběhneme raz dva. Vzhledem k indispozici jednoho z nás se rozhodujeme upravit trasu. Jako místo vhodné pro poradu volíme nedalekou Luční boudu. Než na ni ale stihneme dojít, počasí se hodně zhorší. Na Luční přemýšlíme u knedlíků a piva nad možnými variantami. Zanechat maskota Marcelu na Luční boudě, dojít plánovanou trasu na Voseckou a druhý den si ji vyzvednout se nám moc nezamlouvá. Podaří se nám ale sehnat ubytování na boudě Vatra. Rušíme tedy rezervaci na Vosecké a pokračujeme dál. Na pláni mezi Luční boudou a Špindlerovými boudami se do nás opírá vítr, ale náš vláček se statečně sune dál. Viditelnost je mizivá – sotva od tyče k tyči. Ale i za tu jsme rádi. Bloudit tady po těch pláních by nebylo moc příjemné.

Na Špindlerových boudách dáváme další pauzu. Už nemusíme nikam spěchat, Vatra je blízko. U stejného stolu jako vždy dáváme kofolu a pak se opět zanoříme do mlhy a jedeme dál. Míjíme traverz k Moravské boudě, protože se chceme jet podívat k vyhořelé Petrově boudě. Tady se rozdělíme. Pavel si ještě vyšlápne na Mužské kameny, my ostatní sjíždíme k Moravské boudě a následně se ubytováváme na Vatře. Čeká nás pěkný podkrovní pokojíček.

 

Vatra – Špindlerův Mlýn – Svatý Petr – Nová Klínovka

V noci vichr lomcuje i se zavřenými okny a chumelí. Situace se moc nelepší ani po snídani. Zavrhneme pokračování po hřebeni a volíme ústup do údolí. Sjedeme kolem Davidových bud na Medvědín, stezkou Buď fit se přemístíme do centra a odtud pokračujeme v mokrém sněžení na Svatý Petr. Tady se opět rozdělíme na statnou skupinu A, která pokračuje nahoru po červené sjezdovce a Hlemýždě, kteří si to rozdají s modrou sjezdovkou. Masakr nastává hned za první zatáčkou. Moje skialpinistická noční můra se naplňuje - teplota nad nulou a těžký mokrý sníh. Na pásech mám nalepený sníh do výše deseti centimetrů. Nepomohlo ani jejich navoskování. Tak já, to křehké stvoření, bojuji kilometry s touto zátěží. Obrovská úleva nastává u horní stanice lanovky, kde na nás už notný čas čekají Tryskomyši. V bufetu si dáme pivko a svařák, nebereme síly na zbytek cesty. Vidina dalších kilometrů se sněhovou zátěží mě vůbec neláká. A světe div se. Počasí se změnilo, trošku přituhlo a pásy už zase fungují tak, jak mají. Se Zdendou jdeme neplánovaně trošku jinou cestou než skupina A. Za odměnu si užíváme prošlapávání už zase jiskrného prašanu. Na Novou Klínovku docházíme poslední. Tryskomyši se už ubytovali, válí se v peřinách a nemají nejmenší chuť z nich vystrčit ani nos. Nás ale zlákal vrchol Stohu, který je přímo nad chatou. Vyšlápneme si na vrchol a pak si dáme sjezd k chatě. V horních partiích moc dobré podmínky nebyly. Střídala se tam místa pokrytá prašanem a tvrdým upěchovaným sněhem. Navíc padá zase mlha, začíná se stmívat, takže terén se zrovna ideálně nečte. Přesto jsme oba spokojeni. A to ještě netušíme, jak skvělý večer nás čeká. Tryskomyši mezitím, než jsme se vrátili z vrcholu, nabrali síly. Po večeři Pája uhodí do strun kytary, která je na chatě k dispozici, a békáme jak o život několik hodin.

 

Nová Klínovka – Liščí hora – Černá hora – Jánské Lázně

Ráno je sice po proflámovaném večeru trošku náročnější, nicméně kocovinu brzy všichni rozchodíme. Dnes nás čeká už docela pohodový úsek. Nikam nespěcháme a užíváme si cestu. Dojdeme nejprve k Chatě Na rozcestí, odkud pokračujeme na Liščí horu. A tady se nám hora odměnila. Oblačnost se protrhává a nám se naskýtají dramatické výhledy na Sněžku a Studniční horu i s jejími obrovskými převějemi. Z Liščí hory sjedeme k Lyžařské boudě, kde se občerstvíme polévkou a pak se přesuneme kousíček dál na Kolínskou boudu, kde se pro změnu opět občerstvíme polévkou. Závěrečné stoupání na Černou horu uteče jako nic a před námi je poslední sjezd této akce. Někdo si skvěle užije sjezd černé sjezdovky, jiný si domů odváží obrovský monokl jako následek srážky s jiným sjezdařem a další zase psychické trauma, protože od loňska zapomněl lyžovat.

21.02.2012 21:44:24
horalezhane
hanak.marketa@centrum.cz
Kontakt: horalezhane@centrum.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one