Hory, horolezectví, turistika, skialpinismus, rybaření a příroda
Mnoho fotografií na www.horalezhane.rajce.idnes.cz
P5310004_1.jpg
bolivia2.jpg
Толбачик-23.jpg
sibir.png
Logo Horalé z Hané - Noshaq.jpg
cordillera_blanca.jpg
PB192584.JPG
http://dhaulaghiri-trek-a-dhampus-peak.webnode.cz/
http://dhaulaghiri-trek-a-dhampus-peak.webnode.cz/
Muztaghata 2013

Muztaghata 2013

PA235193.jpg
PA310655b.jpg
P8030362_resize.JPG
P8170816_poutak.jpg
Cestovatelské stránky kamaráda Pavla Dušičky
Hory a skály
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma

Skialp v Javorníkách - březen 2006

Skialp v Javorníkách - březen 2006 - obrázek

Skialp v Javorníkách - březen 2006 - obrázek

Skialp v panenském sněhu, kde člověk nepotká ani živáčka a ke všemu jen kousek za hranicemi? Tak přesně tohle lze zažít na jednom z bočních hřebenů slovenské části Javorníků.

Vše začíná v obci Štiavnik. Je fůra sněhu, tak auto parkujeme v obci u známých. Na posilněnou, na zdraví, na uvítanou, na vypálení červa…. si musíme povinně dát štamprli domácí slivovice. Není kam spěchat. Stejně už je tma a cesta potmě nahoru těsně pod hřeben, kde budeme spát, nás stejně nemine. Posilněni, tak akorát, si pozdě večer nasazujeme batohy, připínáme lyže a dostáváme pár „dobře míněných rad na uklidněnou“.  Máme si prý dát pozor na „medvěďě a rysi“, v lese prý jsou jejich čerstvé stopy.

 

Fotogalerie:

http://horalezhane2.rajce.idnes.cz/Javorniky_-_Cierne%2C_Jasenove_-_brezen_2006/


Stoupat začínáme pěkně zostra lesem vzhůru. Tmu tmoucí prosvětlují jen světla člověk. Poté, co vycházíme z lesa a dostáváme se na louku, se terén zmírňuje, za to však průstup vysokou čerstvě navátou pokrývkou sněhu, nám dává pořádně zabrat. Do toho všeho fučí ledový vítr. Nedá se skoro ani zastavit, protože okamžitě je člověku zima. Už se těšíme, až tento úsek budeme mít za sebou a opět se vnoříme do lesa, kde nás bude proti větru chránit lesní porost. Před touto nejprudší lesní částí putují lyže na batoh. Úsek není nijak dlouhý, takže po pár minutách můžeme opět nasadit lyže na nohy a pokračovat po mírné loučce k dnešnímu cíli.  Ten už je vzdálený jen pár stovek metrů. A to se ocitáme ve skutečném ráji, což zjišťujeme až ráno po rozednění. Osada Čierne čítá pár dřevěnic. Skoro se dá říci, že se vracíme o pár desítek let zpátky. Dřevěné chaloupky jsou poseté po svahu, přímo od té naší máme nádherný výhled na Sulovské skály a dál za nimi na Martinské hole. Pro vodu se musí chodit se džbery do studánky, které se nachází několik minut směrem dolů z kopce. U sousední chaloupky cinkají zvonce připevněné ovcím na krku a hlavně, nikde ani živáčka.

Od jedné z nich jsme si půjčili klíče, takže tady můžeme strávit pěkný romantický víkend. Nejprve se však do chaloupky musíme dostat. Sněhu je požehnaně. Vstupní dveře jsou ze dvou třetin zasněženy, takže na střídačku odhazujeme sníh. Hodnou chvíli trvá, než se nám podaří probojovat dovnitř. Pak už jen zatápíme v kachlových kamnech. Do studánky se nám teď v noci nechce, proto rozpouštíme sníh v hrncích přímo na kamnech a než se sníh promění ve vodu, trávíme čas odhazováním sněhu a děláme si cestičku ke kadibudce. Po práci si ještě dáme malou večeři a jdeme spát.

Kouzelné třpytivé ráno je předzvěstí krásného skialpového dne. Hned po snídani se vydáváme po neznačené cestě přes vrchol Čierne, který je od chaloupky vzdálený zhruba půl hodiny cesty, dál směrem na Javorník. Na Čiernem se napojujeme na dnes už neexistující turistickou trasu vedoucí právě na Velký Javorník. Jdeme sami a je vidět, že tudy nikdo nechodí. Lyže protínají ničím neporušenou sněhovou peřinu. Svědkem toho, že tudy někdo šel, jsou naše lyžařské stopy, které po sobě zanecháváme. Delší rovinky střídají výstupy na kopečky a následné sjezdy, které jsou občas velmi prudké a úzké. Musíme si při nich dávat pozor a kličkovat mezi stromy.

Žádné značení tady nevede, ale není těžké se zorientovat. V podstatě stačí jít po vršku a nespouštět se z hřebene. Postupně takto překonáme Ustrigel a Jaseňové. Zhruba po třech hodinách ve velmi pohodovém tempu se po jednom z mnoha prudkých sjezdu napojujeme na již značenou cestu vedoucí z obce Podjavorník. Odtud už je to jen kousek na vrchol Velkého Javorníku. Odtud se dá pokračovat potom dál na Stratenec.

My se ale rozhodujeme pro návrat. Přece po nedávné operaci kolene a kotníku není tělo ještě zcela v pořádku a začíná se hlásit bodavými bolestmi v těchto místech. Vracíme se tedy po svých stopách zpět na Čierne.

Druhý den jdeme na skalpech prozkoumat okolí a nacházíme úžasný svah, který je jako dělaný pro sjezd. Opět zcela neporušenou sněhovou pokrývkou sjíždíme prudký kopec. Po nás zůstávají jen klikatící se stopy. Tímto sjezdem se dostáváme opět na dno údolí. Pokračujeme podél toku říčky, až se napojujeme na zasněženou širokou lesní cestu. Tudy se dá dojít zpět do Štiavniku. My ale opět nasazujeme pásy a začínáme stoupat vzhůru k chaloupce. Tam se ocitáme zhruba po hodině. Je už po poledni a navíc neděle. Nezbývá nám nic jiného, než se pobalit, opět nasadit batohy na záda, rozloučit se s tímto kouzelným koutkem světa a sjet dolů do civilizace. 

17.10.2011 20:12:11
horalezhane
hanak.marketa@centrum.cz
Kontakt: horalezhane@centrum.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one