Hory, horolezectví, turistika, skialpinismus, rybaření a příroda
Mnoho fotografií na www.horalezhane.rajce.idnes.cz
P5310004_1.jpg
bolivia2.jpg
Толбачик-23.jpg
sibir.png
Logo Horalé z Hané - Noshaq.jpg
cordillera_blanca.jpg
PB192584.JPG
http://dhaulaghiri-trek-a-dhampus-peak.webnode.cz/
http://dhaulaghiri-trek-a-dhampus-peak.webnode.cz/
Muztaghata 2013

Muztaghata 2013

PA235193.jpg
PA310655b.jpg
P8030362_resize.JPG
P8170816_poutak.jpg
Cestovatelské stránky kamaráda Pavla Dušičky
Hory a skály
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma

Vysoké Tatry - Baranie rohy - říjen 2010

Vysoké Tatry - Baranie rohy - říjen 2010 - obrázek

Vysoké Tatry - Baranie rohy - říjen 2010 - obrázek

Vysoké Tatry - výstup na Baranie rohy z Chaty pri Zelenom plese a sestup na Térynu

Sněžení v posledních dnech pocukrovalo tatranské vršky. Zasněžené vrcholky tak ostře kontrastují s barevnou podtatranskou přírodou. Fronta se přehnala a hlášené slunečné počasí na poslední říjnové dny se zdá být skoro darem z nebes. Ani se nám nechce věřit, že by nám letos konečně počasí vyšlo na jedničku.

Fotogalerie:

http://horalezhane.rajce.idnes.cz/Vysoke_Tatry_-_Chata_pri_Zelenom_plese%2C_Baranie_rohy%2C_Teryho_chata_-_rijen_2010/

 

Vysoké Tatry jsou krásné hory a relativně blízko. Ale skutečně jen relativně, ono ujetí oněch tří set kilometrů, které dělí náš domov od Tater, je otázkou minimálně pěti hodin.

Po telefonické domluvě zanecháváme za mírný poplatek čtyři eura na den auto v bezpečí na zahradě jednoho z obyvatel Kežmarských Žľabů a o půl čtvrté konečně vkráčíme do tatranské přírody. Za dvě a půl hodinky jsme na Brnčálce (1551 m), nebo-li Chatě pri Zelenom plese . Chodník je po sněžení v předchozích dnech jen lehce zasněžený, za to řádně ledový. Příjezd do Žlabů jsme načasovali skoro na minutu přesně. Na chatu se totiž „doklouzáme“ se soumrakem a s povděkem chválíme naši prozíravost. Chata je narvaná téměř k prasknutí. Ještě že jsme nedali na slova jednoho našeho známého, že teď na horách nebude ani noha. Byli jsme opačného názoru a raději si ubytování zarezervovali. Zcela v klidu se hlásíme u okénka. Dívčina nám však suše a bez úsměvu odvětí, že žádnou rezervaci ubytování na naše jméno tady nemá. Nevěřícně se na sebe podíváme a nenecháme se odbýt. A trváme na svém. Ubytování jsme si rezervovali telefonicky před deseti dny v pokoji a s polopenzí. Mladou slečnu ale přestáváme zajímat. Naštěstí nás v kuchyni zaslechne starší paní. S omluvou nás ubytovává a dodatečně zařizuje i večeři. Prý tu v posledních dnech panoval zmatek a zřejmě si nás zapomněli zapsat. Naštěstí se vše vyřešilo ke spokojenosti všech. Po večeři ještě chvíli posedíme, ale brzy jdeme na kutě, protože chceme být ráno fit.

Předpověď nezklamala, takže ráno vyrážíme sice v mrazivém, za to nádherně slunečném dni vzhůru do Baranieho sedla.(2393 m). Nejprve obcházíme Zelené pleso, pak se prodíráme kosodřevinou a nakonec se po namrzlých kamenech blížíme k prvnímu skalnímu prahu.

Velká Zmrzlá dolina je ve stínu, za to Belianské Tatry se celé vyhřívají na sluníčku a září podzimními barvami do okolí. Způsobují tak zajímavý kontrast. My stoupáme ve stínu a mrazu, na sněhu a ledu a v zádech máme teplými barvami hýřící Belianky. Sluneční paprsky začínají pomalu barvit i Kozí štít, Kolový štít a Jastrabku. My jsme však stále ve stínu a budeme vlastně celou dobu než vystoupáme do sedla.

Ledový je i první skalní výšvih a přestože je zajištěný řetězy, vážeme se pro jistotu ještě i na lano. Nad žlebem, v místech, kde se led mění spíše ve sníh a začíná stoupání v zasněžené suti, lano balíme a jdeme na volno. Pomalu ale jistě nabíráme výškové metry a Chata pri Zelenom plese je menší a menší, až se z ní stává nepatrná tečka. To už jsme před žlebem ústícím do samotného sedla. Je tu poměrně dost sněhu, stopy jsou hluboce vyšlapané. Dá se jít i po skále, která je osazená řetězy, ale vysněžený žleb se nám jeví pohodlnější.

V sedle se nám otevírá pohled na druhou stranu do sluncem zalité Kotliny Piatich Spišských plies. My však máme touhu vyrazit ještě na vrchol Baraních rohů (2526 m). V sedle zanecháváme batohy, bereme jen lano, foťák a cepín a stoupáme směrem k vrcholu. Cesta ze sedla není nikterak náročná. Střídají se zcela chodecké pasáže s lehkým lezením, kdy se překonávají skalní žebra a žleby. Poslední výškové metry se už jedná jen o chodecký terén po suti, kterým se na vrchol dostáváme během deseti minut. Na vrcholu přichází odměna v podobě výhledů. Kolem dokola jsou samé Tatry. Na jedné straně leží v hloubce pod námi Dolina Bielej vody s Brnčalkou, na druhé zase Kotlina Piati Spišských plies a Téryho chata.

Celý výstup jsme si užívali, nikam jsme nespěchali. Zato teď nás už začíná tlačit čas a proto si vrcholu nemůžeme dlouho užívat. Je už docela pozdě a sestupovat za tmy se nám nechce. Po chvíli se začínáme vracet. Tentokrát se nikde neflákáme a zbytečně nezdržujeme, takže sestup je docela rychlý. Sluníčko zapadající za tatranské vrcholy nás zastihuje až dole u ples. Na Térynu (2015 m) docházíme v lehkém pološeru, takže úplně akorát. Ze zápraží chaty máme jako na dlani celou Malou Studenou dolinu, kterou červánky barví do rudých odstínů.

Hned po příchodu na chatu si natěšeni na pivo hned jedno objednáváme a přitom se pomalu ubytováváme. Na kutě to nemáme daleko. Dostali jsme pokoj hned vedle výčepu. Po výborném gulášku, kdy už jsme převlečeni do sucha, ještě sedíme u kofoly, jen tak plkáme a těšíme se na další den, kdy máme v plánu Širokou vežu.

03.11.2010 17:56:45
horalezhane
hanak.marketa@centrum.cz
Kontakt: horalezhane@centrum.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one