Hory, horolezectví, turistika, skialpinismus, rybaření a příroda
Mnoho fotografií na www.horalezhane.rajce.idnes.cz
P5310004_1.jpg
bolivia2.jpg
Толбачик-23.jpg
sibir.png
Logo Horalé z Hané - Noshaq.jpg
cordillera_blanca.jpg
PB192584.JPG
http://dhaulaghiri-trek-a-dhampus-peak.webnode.cz/
http://dhaulaghiri-trek-a-dhampus-peak.webnode.cz/
Muztaghata 2013

Muztaghata 2013

PA235193.jpg
PA310655b.jpg
P8030362_resize.JPG
P8170816_poutak.jpg
Cestovatelské stránky kamaráda Pavla Dušičky
Hory a skály
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma

Javorníky - Expedice Ybob - leden 2012

Javorníky - Expedice Ybob - leden 2012 - obrázek

Javorníky - Expedice Ybob - leden 2012 - obrázek

Rádio i televize chrlí informace o sněhové kalamitě na horách. Z jarně vypadající Hané se to ani nechce věřit. Nakládáme boby a batohy se zásobami jídla a expedice Ybob právě začíná.

Dobrodružství na sebe nenechá dlouho čekat. Už samotné zaparkování auta nám trvá více než hodinu. Do tři čtvrtě metru sněhové závěje musíme vykopat plochu pro auto. Všichni čtyři se s vervou zapojíme do odkopávání sněhu. První úkol dnešního dne splněn. Ještě nás čeká dojít na chajdu a prokopat se k jejím dveřím, zatopit a prokopat chodníček na záchod. Když to dobře půjde, tak zkusíme dojít pro vodu do studánky. Na to, že je kolem půl sedmé, je to docela odvážný plán.

Fotogalerie: 

http://horalezhane.rajce.idnes.cz/Javorniky_-_Expedice_Ybob_-_leden_2012/

 

Hustě chumelí a nás čeká výstup se všemi věcmi nahoru na chajdu. Cesta je neprošlápnutá. Do čela se staví Zdeněk a začíná prorážet cestu sněhobílou peřinou. Ještě neujdeme ani sto metrů, když Kryštof hlásí, že boby s nákladem neutáhne. Zdenda přenechá místo na špici Markétě a beru mu boby. „Zpočátku se mi sníh prošlapává dobře. Bořím se jen po kolena. Podaří se mi najít si své tempo a tak pomalu, ale vytrvale stoupám vzhůru. První prubířská zkouška nastává, když končí les a začíná louka. Navíc hustě sněží a docela fouká. Sněhu citelně přibylo. Mám ho místy do půli stehen, ale pořád to jde. Za mnou se šinou ostatní členové expedice, kterým se jde v prošlápnuté stopě evidentně lépe než mně. Dokonce slyším hlášky typu: To je paráda. Dobíváme Jižní pól. Táta je blázen. Normální lidi sedí doma v teple u televize a neválí se skoro až po krk ve sněhu, tmě a vánici. Na typu hlášek poznávám, že i jim ubývají síly.

Nejprudší část cesty máme před sebou. Kluci si dávají pauzu, já ve svém rytmu pokračuji pomalu nahoru. Dokonce jim notný kus uteču. Ale nechci zastavovat, jde se mi pořád dobře, tak raději prorážím cestu. Na druhé louce začíná jít do tuhého. Už mě netěší, že jako první zanechávám stopu ve sněhobílé pláni. Sněhu už není do půli stehen jen místy, ale pořád. Směrem dopředu postupuji hodně pomalu. Když se ohlédnu, vidím tři pohybující se světýlka, jak se přibližují ke mně. Posledních tři sta metrů už toho mám po krk. Propadám se do sněhu až po pas a v tomto se jde opravdu hodně blbě. Zvlášť, když má člověk na zádech pětadvacetikilogramový batoh. Ve výši kolena hloubím a udusávám sníh, pak se na něj zkusím postavit nohou, zaberu, zvednu se na ní a…a probořím se opět po pás. Do háje, zakleji a udusávám sníh druhou nohou. Opět se propadám. Ke všemu ztratím rovnováhu a ta mnohakilová mrcha, co ji mám zádech, mě přimáčkne do sněhu. Zvednu hlavu, otřu si z obličeje sníh a snažím se postavit. Zapřu se rukama a ty mi až po ramena mizí v prašanu. „Proč normálně nejdeš a pořád se válíš ve sněhu?“ ptá se mě nevěřícně Kryštof. Takhle to nepůjde. Převalím se na bok a z této pozice jakýmsi záhadným způsobem stoupnu. Dopředu se posouvám, nebo spíš plazím po deseticentimetrových úsecích. V hustém sněžení je i špatně vidět. Dlouho nevidím chaloupku. Ale v okamžiku, kdy poznám plot chajdy, zajásám. Dolezu k němu, abych zjistila, že branka je zavřená a plot zapadán sněhem. Takže dáváme batohy dolů a začínáme se prokopávat. Sláva. Branka se otevírá. Úsměv nám však při pohledu na chajdu mrzne na rtech. Dveře jsou zasypány sněhem až po jejich horní okraj. Takže pokračujeme v odhazování sněhu. Dobrá posilovna takhle navečír. Nicméně se do chajdy probojujeme. Honem nadělám třísky a zatopit se mi podaří napoprvé.

Sláva. Můžeme začít chatovat. Kluci se převlečou do suchého oblečení, napijí se horkého čaje, povečeří a zmizí do podkroví, kde mají svůj klučičí ráj. My máme před sebou ještě spoustu práce. Jednohlasně si schválíme, že pro vodu dnes už nepůjdeme a raději roztápíme sníh. Zbývající čas trávíme až do půlnoci tím, že kopeme cestičku k WC. Po půlnoci padneme do pelechu a usneme jako špalci.

Ráno po šesté hodině Štěpán s Kryštofem vstávají a chystají se bobovat. Po snídani vyrazí a bobují u chalupy. My se dva se vydáváme probojovávat ke studánce, kde nabereme dva kbelíky vody. Po obědě zase bobujeme u chalupy a v podvečer se vydáváme nahoru nad chajdy, kde si uděláme skoro metrový tobogán.

Celou sobotu sněží a sněží. Takže když zrovna nebobujeme, tak odhazujeme čerstvě napadaný sníh a zpíváme si u toho písničku od Jarka Nohavici:

To mokré bílé svinstvo padá mi za límec,
už čtvrtý měsíc v jednom kuse furt jenom prosinec
Večer to odhážu, namažu záda,
ráno se vzbudím a zas kurva padá.
Děcka mají zmrzlé kosti
a sáňkují už jenom z povinnosti.

 

Neděli trávíme opět bobováním na velkém toboganu. Štěpa s Kryšou toho ale mají docela brzy dost a jdou odpočívat do chajdy. Nám se nechce jít do chajdy. Tobogán je parádně uježděný, tak jezdíme sami. Lítáme nahoru jak šílenci a na střídačku se řítíme dolů v hlubokém korytu.

Po obědě ale musíme začít balit. Cesta dolů bude delší než obvykle. Námi pracně vyšlapaná stopa z pátku je zavátá a zasněžená. A auto? Pluh protáhl cestu a odházel sníh směrem na naše auto. Takže znovu opatujeme.

23.01.2012 15:08:54
horalezhane
hanak.marketa@centrum.cz
Kontakt: horalezhane@centrum.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one