Hory, horolezectví, turistika, skialpinismus, rybaření a příroda
Mnoho fotografií na www.horalezhane.rajce.idnes.cz
P5310004_1.jpg
bolivia2.jpg
Толбачик-23.jpg
sibir.png
Logo Horalé z Hané - Noshaq.jpg
cordillera_blanca.jpg
PB192584.JPG
http://dhaulaghiri-trek-a-dhampus-peak.webnode.cz/
http://dhaulaghiri-trek-a-dhampus-peak.webnode.cz/
Muztaghata 2013

Muztaghata 2013

PA235193.jpg
PA310655b.jpg
P8030362_resize.JPG
P8170816_poutak.jpg
Cestovatelské stránky kamaráda Pavla Dušičky
Hory a skály
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma

Pětidenní přechod Jeseníků, Rychlebských hor a Králického Sněžníku - říjen 2011

Pětidenní přechod Jeseníků, Rychlebských hor a Králického Sněžníku - říjen 2011 - obrázek

Pětidenní přechod Jeseníků, Rychlebských hor a Králického Sněžníku - říjen 2011 - obrázek

Skřítek – Prostřední Lipka.  Vzdálené jsou  od sebe 94 km. Pro nás to znamenalo pět dní pochodu s velkým batohem a pět krásných dní strávených v Jeseníkách, Rychlebských horách a na Králickém Sněžníku.

Ve čtvrtek v podvečer nasedáme v Šumperku do autobusu, který nás zakrátko vyváží do sedla Skřítek. Venku už je tma a motorest je zavřený. Kolem půl sedmé nasazujeme batohy a začínáme ukrajovat první kilometry. Dnešní den, tedy spíš večer, náročný nebude. Čeká nás pouze šest kilometrů k Jelení studánce. Stoupáme vzhůru, k tomu nám svítí hvězdy, takže zpočátku nepotřebujeme ani čelovky. Až ale začne Markéta packat každý druhý krok, tak je vytahujeme z batohu a na cestu si svítíme sami.

Fotogalerie:

http://horalezhane.rajce.idnes.cz/Petidenni_prechod_Jeseniku%2C_Rychlebskych_hor_a_Kralickeho_Snezniku_-_rijen_2011/


První vrchol, na který si vylezeme, jsou Ztracené kameny. Mraky hvězd nad námi a miliony světýlek hluboko pod námi. Díváme se z vrchu na osvětlené Vernířovice, Šumperk, Velké Losiny, Klepáčov…

Ze Ztracených kamenů ještě chvíli stoupáme a brzy se dostáváme na hřeben a na další vrchol – Pec. Protože je jasná noc, jdeme rovnou za Pradědem. Jeho osvětlená věž nás navádí kupředu. Cestou si ještě odbočíme na Pecný a pak už je traverzujeme svahy Břidličné hory a za deset minut před půl devátou jsme u Jelení studánky. Docela silně fouká, tak hledáme šikovné místo v závětří, stavíme stan a uleháme do tepla dovnitř. Jdeme spát brzy

V noci nás budí nutná potřeba, kvůli které musíme z tepla spacáku vylézt ven. A jaké překvapení – venku není vidět skoro na krok. Vše zahalila hustá mlha.

Druhý nedobrovolný budíček máme ve 3.40, kdy k Jelení studánce dorazí dvojice nějakých kluků, kteří docela nahlas vítají přístřešek. „Tak jsme to přežili,“ jásá jeden a druhý mu hlásí – zdá se mi to, nebo ne? Vidím stan.“ Pak ještě párkrát courají pro vodu a asi za hodinu je z přístřešku slyšet dvojhlasné chrápání.

Budíček zase uděláme my jim kolem sedmé hodiny, kdy vstáváme. Snažíme se chovat tiše, ale přesto se probudí a vyhrabou ze své nory, hlasitě zívnou, zkontrolují situaci a pak zase zalezou dovnitř  s tím, že ve dne zásadně spí a po horách chodí jedině v noci – to aby prý neviděli, jaká štreka je čeká.

 

Ve stanu máme po ránu pět a půl stupně, zahřejeme se kapučínem a posnídáme pizzu, kterou Markéta s sebou speciálně k první snídani táhla. O tři čtvrtě na devět máme vše sbaleno a jsme připraveni vstříc dalšímu horskému dobrodružství. Mlha přede mnou, mlha za mnou, aneb za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, se nachází Praděd. V tomto duchu se nese celý den. Projdeme kolem Jeleního hřbetu, přes Velký Máj nad Malým a Velkým kotlem až dorazíme na Vysokou holi, kde potkáváme první skupinky turistů. Provedeme nezbytný zápis do vrcholové knížky, posvačíme nějakou tu laskominu a začínáme sestupovat na Ovčárnu. Tady provoz houstne řádně. Na to, jaké je počasí, se vydalo na Praděd hodně rodin s malými dětmi.

Na nejvyšším vrcholu celého přechodu  a současně nejvyšším místě celé Moravy a Slezska Pradědu jsme krátce po poledni. Panuje tu tradiční počasí – nic není vidět, fouká a rtuť teploměru oblizuje nulu. My se tu nijak nezdržujeme a míříme na Švýcárnu, kam se oba moc těšíme. Máme tu naplánovanou polévkovou zastávku. Po výborné bramboračce si dáme ještě pivo a směřujeme na Červenohorské sedlo. Přes Velký a Malý Rezervník a Výrovku dojdeme dva kilometry před sedlo. Je tu krytý přístřešek, který využíváme k vaření těstovin se slaninou a Markéta se tu snaží trošku osušit spacák. Zbytek sušení proběhne na chatě Červenohorské sedlo, kde se zastavíme. Na zahřátí si Zdenda dává čaj s griotkou a Markéta horkého čerta.

Po páté hodině vylézáme zase do nečasu a jdeme na Vřesovou studánku.

 

Sobotní ráno je stále zahaleno do husté mlhy. Oproti minulému dni ale nefouká. U studánky nabereme vodu, provedeme hygienu a pokračujeme na námi oblíbeného Vozku. Ten nám také přichystá překvapení v podobě roztrhání mraků. Na chvíli se nám ukazuje Praděd, Keprník a Dlouhé Stráně. Je to úžasná podívaná a to ještě nevíme, že podobná čarování má pro nás příroda nachystané i na vršku Keprníku a u Šeráku.

Před Šerákem si děláme větší pauzu. Na chvíli vysvitne i sluníčko, čehož využíváme k vaření čaje. Druhou, nečekanou pauzu děláme kousek od Chaty Jiřího na Šeráku. Nelze nevyužít jediného místa, kdy sluníčko svítí déle, pofukuje a my tak můžeme vytáhnout na sušení zcela mokrý stan a vlhké spacáky. Možná to kousek od chaty působí trošku exhibicionisticky, ale je tu skutečné jediné místo v celém dnešním dni, kdy a hlavně kde se dalo sušit. Mlha po chvíli zase začne pohlcovat celou krajinu, tak tak nám to sušení vyšlo. Přes Obří skály a údolím Vražedného potoka dojdeme do Ramzové. Hned míříme do restaurace Kaťuša, kam se těšíme na pivo. Před námi je posledních sedm kilometrů a Markéta si prožívá krizi. Na konci Petříkova ale chytá druhý dech a dva a půl kiláčku na Císařskou louku valí o sto šest a další dva a půl kilometru na Paprsek běží závodním tempem. Prý  kdyby se zastavila, tak už se nerozejde. Zdenda ji však podezřívá, že ji žena obrovská chuť na polévku, kterou si tam chceme dát. Světelná cedule na chatě hlásá 17.51 hod, 4 stupně Celsia. Na chatě je narváno a zelňačka je vynikající. Obsluha je také velmi příjemná a ochotně nám doplní vodu do pet lahví.

Místo na spaní nacházíme na vlas stejné jako přesně před třemi lety. Noc je teplá, i když mlhavá. V noci si necháváme i otevřený stan, aby pěkně větral a nám se hezky spalo na čerstvém vzdoušku.

 

V osm hodin jsme připraveni k odchodu. Napřed klesáme k Medvědí boudě a pak pokračujeme tři kilometry dlouhým traverzem na Zhořelou. Cestou míjíme nám již známý Aloisův pramen. Po lehkém vyčištění od listí si doplňujeme zásoby vody na cestu a opět provedeme ranní hygienu.

Ze Zhořelé vede cesta traverzem Kunčické hory. Na jeho konci si vaříme instantní čínskou polévku, která nás na chvíli zahřeje.

Další zastávku plánujeme v chajdě v Kladské bráně. Žel majitel má všechno vyprodané, tak pokračujeme dále. Před námi je nejméně příjemný úsek. Jedná se o pět a půl kilometru dlouhý pochod po monotonií lesní cestě až ke Kapličce.  Pak už zase začínáme stoupat. Adélin pramen má krásně upravený přístřešek, o který se postaraly České lesy. Ideální místo pro přípravu oběda.

Zastavují se u nás jedni turisté vracející se z Králického Sněžníku. Zaujme je udělátko, které má zvyšovat účinek bomby.

Na Králickém Sněžníku vycházíme z mlhy. Krom krásných výhledů nám příroda opět představuje neuvěřitelné přírodní divadlo. Až se nabažíme prvních pohledů, zaskočíme ke slonovi, kde si pohladíme chobot pro štěstí. Už tady se rozhodujeme, kde dnes budeme spát. Doposud jsme váhali. Vyběhneme kolem pramene Moravy na vrchol Sněžníku a sestoupíme na pivko na Schronicko pod Sněžníkem. Večer se vrátíme na vybrané místo noclehu a krásně se nám spí až do rána. Také je nejteplejší noc ze všech. Ve stanu máme přes deset stupňů, takže Markéta v Rakoncajově drtiči mrazu heká vedrem.

 

Voda je blízko, ale je to také poslední zdroj pitné vody, který dnes cestou máme. Dobereme z pramene Moravy plné láhve a pokračujeme přes vrchol Králického Sněžníku  na Malý Sněžník. Odtud přes sedlo Puchača, vrchol Puchač dojdeme na Klepý, kde je znovu zpřístupněná rozhledna. Na vrcholu stojí teprve krátce, ale už musela být po úderu bleskem uzavřena.

 

Z vrcholu už začínáme klesat. Dojdeme až na rozcestí, odkud se dá sejít do Dolní Moravy. My však budeme pokračovat do Prostřední Lipky, odkud je lepší dopravní spojení. Sice jsme se trošku sekli v odhadu kilometrů, ale protože jsme se sekli i v odchodu z místa noclehu (vyrazili jsme skoro o dvě hodiny dříve), docházíme na nádraží včas. A to jsme si dovolili i takový luxus, že i když už sotva pleteme nohama, klidně si bloudíme. Bloudíme a nadáváme, v zoufalství se dokonce odhodláme vstoupit do elektricky ohrazené pastviny. Markéta v slušivém červeném oblečku by rozzuřené býky rozhodně zaujala. Ale ač se rozhlížíme pořád dokola, po býku, krávě či ovci ani stopa. Teda jedna se našla – a Zdenda, znám svým talentem vyšlápnout všechna hovna po cestě, svému „oblíbenému“ zvyku dostojí.

 

 

 1. den: Skřítek – Jelení studánka                                                  6 km

2. den: Jelení studánka – Vřesová studánka (přes Praděd)               23,5 km

 

3. den: Vřesová studánka – Růžová bouda (přes Vozku, Obří skály)  22,5 km             

4. den: Růžová bouda – Hala pod Sněžníkem (přes Kladskou bránu)  22,5 km

5. den:  Hala pod Sněžníkem – Prostřední Lipka (přes Roudný)          20 km

02.11.2011 13:31:11
horalezhane
hanak.marketa@centrum.cz
Kontakt: horalezhane@centrum.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one