Hory, horolezectví, turistika, skialpinismus, rybaření a příroda
Mnoho fotografií na www.horalezhane.rajce.idnes.cz
bolivia2.jpg
Толбачик-23.jpg
sibir.png
Logo Horalé z Hané - Noshaq.jpg
cordillera_blanca.jpg
PB192584.JPG
http://dhaulaghiri-trek-a-dhampus-peak.webnode.cz/
http://dhaulaghiri-trek-a-dhampus-peak.webnode.cz/
Muztaghata 2013

Muztaghata 2013

PA235193.jpg
PA310655b.jpg
P8030362_resize.JPG
P8170816_poutak.jpg
Cestovatelské stránky kamaráda Pavla Dušičky
Hory a skály
Editace stránek
Stránky systému Webgarden
Stránky zdarma
Skvělé lezení až do západu slunce nám druhý den trochu pokazila skupina rakouských lezců a jejich neomalené a bezoohledné chování. I tak jsme si lezecký víkend nádherně užili.
Peilstein

Peilstein

Lezení na Peilsteinu při západu slunce
Peilsten - obrovská skalní oblast vzdálená od Vídně cca 30 km. Z 850 cest všech obtížností si vybere každý. Najdou se tady i vícedélkové cesty.

Přístup z parkoviště je cca 20 -45 minut. Na parkovišti je zakázáno přespávat. Kemp Paradiso Garden poblíž Kaumbergu je vzdálený od skal zhruba 10 kilometrů.

Lehké vícedélky kousek za nosem
P9061371.JPG  4.37MB
P9061371.JPG
Jako první volíme sedmidélkovou cestu Postlgrat (250 metrů, 3). Pěkná a jednoduchá cesta je docela dobře zajištěna, ale těm, co si rádi cesty jistí sami, nabízí řadu možností vlastního dojištění.  A protože Zdenda je zastáncem právě tohoto druhu lezení, navěsí na sebe smyce, vklíněnce a friendy a vyrazíme vzhůru.
Cesta je to vskutku velmi pěkná, neolezená  a dobře značená.  Jedinou nepříjemností je počasí. Občas nás zkropí lehký déšť. Hlavně, aby nepřišla bouřka nebo pořádný liják. To by se pohodová cesta rázem změnila. Na mokrém vápenci by to i v této lehké cestě příšerně klouzalo. Naštěstí se tato představa nenaplní.  Před začátkem poslední délky dolézáme k jeskyni. Kousek nad ní se nachází řada těžších a dobře zajištěných cest, tak se tu ze zvědavosti trošku zdržíme.  Cesta končí u kříže, kde už to turisticky žije. Nedaleko odtud je oblíbená a vyhledávaná vyhlídka Skywalk a tady už je skutečně narváno. Kromě turistů, horolezců a feratistů je tady i spousta padáčkářů. Paraglidisté startují přímo z náhorní plošiny.
Sestup dolů je otázkou půl hodiny. Jedná se však o nepříjemný sestup prudkými navlhlými lesními svahy a na závěr se sestupuje skalním žlabem.
Na parkovišti přemýšlíme, co dál. Je docela málo hodin, takže se rozhodujeme pro ještě jednu vícedélku – Wienersteig (200 m, 14 délek, 3). Přejíždíme pod Grosser Kanzel a kolem druhé hodiny odpolední znovu stoupáme ke skalám.
Tuto cestu už tak pozitivně nehodnotíme. Je velice špatně značená a několikrát se nám stane, že nalezeme do sousední cesty Fredsteig (5+). Lezecké úseky často střídají lesní pasáže. Ale pár pěkných lezeckých pasáží se tu určitě najde a dobře odjistit vlastním jištěním také jde.  Štandy jsou vyborhákované.
Trošku nám z cesty kazí dojem opět se horšící počasí. První délku absolvujeme po vlhké skále.  Pak už se počasí pomalu umoudřuje, a když dolézáme k vrcholovému kříži, krásně svítí sluníčko.
Sestup dolů vede po příjemné lesní cestě, která ústí přímo na parkovišti u penzionu Seiser Toni.
Na neděli máme připravenou hohewandskou klasiku doporučovanou všemi průvodci – Tirolersteig (320 m, 12 délek, 3+, varinaty 5-).  Nástup na ni je tak půlhodinky od parkoviště pod vyhlídkou Skywalk.  Cesta je velmi dobře značena, stačí si hlídat červené nebo modré puntíky (modré značí varianty). A stejně jako Postlgrat je dobře zajištěna, ale i v tomto případě Zdeněk zakládá pouze vlastní jištění. Cesta je pěkná, vyrovnaná, ale trochu oklouzaná. Ale to se vzhledem k její oblíbenosti dalo čekat. Jedinou černou kaňkou jsou vysekané stupy ve třetí délce. Toto místo by se dalo určitě oblézt, a to ať už zleva po trošku těžším hřebínku nebo zprava stupkáčem.
Sestup dolů vede stejnou cestou jako z Postlgratu.

 
Jako první volíme sedmidélkovou cestu Postlgrat (250 metrů, 3). Pěkná a jednoduchá cesta je docela dobře zajištěna, ale těm, co si rádi cesty jistí sami, nabízí řadu možností vlastního dojištění.  A protože Zdenda je zastáncem právě tohoto druhu lezení, navěsí na sebe smyce, vklíněnce a friendy a vyrazíme vzhůru.
Cesta je to vskutku velmi pěkná, neolezená  a dobře značená.  Jedinou nepříjemností je počasí. Občas nás zkropí lehký déšť. Hlavně, aby nepřišla bouřka nebo pořádný liják. To by se pohodová cesta rázem změnila. Na mokrém vápenci by to i v této lehké cestě příšerně klouzalo. Naštěstí se tato představa nenaplní.  Před začátkem poslední délky dolézáme k jeskyni. Kousek nad ní se nachází řada těžších a dobře zajištěných cest, tak se tu ze zvědavosti trošku zdržíme.  Cesta končí u kříže, kde už to turisticky žije. Nedaleko odtud je oblíbená a vyhledávaná vyhlídka Skywalk a tady už je skutečně narváno. Kromě turistů, horolezců a feratistů je tady i spousta padáčkářů. Paraglidisté startují přímo z náhorní plošiny.
Sestup dolů je otázkou půl hodiny. Jedná se však o nepříjemný sestup prudkými navlhlými lesními svahy a na závěr se sestupuje skalním žlabem.
Na parkovišti přemýšlíme, co dál. Je docela málo hodin, takže se rozhodujeme pro ještě jednu vícedélku – Wienersteig (200 m, 14 délek, 3). Přejíždíme pod Grosser Kanzel a kolem druhé hodiny odpolední znovu stoupáme ke skalám.
Tuto cestu už tak pozitivně nehodnotíme. Je velice špatně značená a několikrát se nám stane, že nalezeme do sousední cesty Fredsteig (5+). Lezecké úseky často střídají lesní pasáže. Ale pár pěkných lezeckých pasáží se tu určitě najde a dobře odjistit vlastním jištěním také jde.  Štandy jsou vyborhákované.
Trošku nám z cesty kazí dojem opět se horšící počasí. První délku absolvujeme po vlhké skále.  Pak už se počasí pomalu umoudřuje, a když dolézáme k vrcholovému kříži, krásně svítí sluníčko.
Sestup dolů vede po příjemné lesní cestě, která ústí přímo na parkovišti u penzionu Seiser Toni.
Na neděli máme připravenou hohewandskou klasiku doporučovanou všemi průvodci – Tirolersteig (320 m, 12 délek, 3+, varinaty 5-).  Nástup na ni je tak půlhodinky od parkoviště pod vyhlídkou Skywalk.  Cesta je velmi dobře značena, stačí si hlídat červené nebo modré puntíky (modré značí varianty). A stejně jako Postlgrat je dobře zajištěna, ale i v tomto případě Zdeněk zakládá pouze vlastní jištění. Cesta je pěkná, vyrovnaná, ale trochu oklouzaná. Ale to se vzhledem k její oblíbenosti dalo čekat. Jedinou černou kaňkou jsou vysekané stupy ve třetí délce. Toto místo by se dalo určitě oblézt, a to ať už zleva po trošku těžším hřebínku nebo zprava stupkáčem.
Sestup dolů vede stejnou cestou jako z Postlgratu.

 
Omiš – skvělá lezecká oblast nacházející se u ústí řeky Cetiny do Jaderského moře. V oblasti je celá řada lezeckých možností od jednodélkových cest po vícedélky. Jednodélkové cesty patří k těm delším, i když i kratší cesty jsou tu k dispozici. Délka cest se běžně pohybuje kolem dvaceti metrů, ale najdou se tu i spousty 35 nebo 40 metrů dlouhých jednodélek.
Pár dní po návratu z našeho lezeckého týdnu stráveného v  oblasti Omiš na břehu Jaderského moře jsme nevěděli, co roupama dělat a vydali se opět na skalky. Rozhodli jsme se poznávat i další lezecké oblasti na Moravě a vydali se do Hrubého Jeseníku.
Zvolili jsme Ludvíkov – Žofku. Cesty jsou docela dlouhé, najdou se i 30 metrové, pěkné. Leze se po pevné břidlici. Chvíli člověku trvá, než si na tento matroš zvykne, ale jak se tak stane, tak paráda. Cesty jsou odjištěné nýty a boháky podobně nahusto jako na Velkém Rabštejně.
V oblasti se člověk snadno zorientuje, protože cesty jsou hezky označené názvy cest nebo aspoň šipkou.
Dá se tu rozhodně strávit celý víkend. V obci se nachází i příjemný kemp Dolina. Ten rozhodně můžeme doporučit.
Arco, Sulovské skály, Peilstein, Paklenica, Helfštýn, Potštátské skály, Malý Rabštejn, Dobřečov, Velký Rabštejn, Březina
hanak.marketa@centrum.cz
Kontakt: horalezhane@centrum.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one